17. 6. 2014

Reforma sociálních služeb: nový prostor pro sociální podnikatele

Stárnoucí populace, nárůst chronických onemocnění, nezaměstnanost a prohlubování sociálních nerovností – to jsou výzvy, kterým už řadu let čelí nejen Velká Británie, ale i mnoho dalších evropských států. Tlak na veřejné rozpočty dále prohloubila ekonomická krize posledních let a vlády hledají úspory, kde se dá.

Ve Velké Británii se averze vůči dalšímu zadlužování projevuje zvlášť markantně. A není se čemu divit: od roku 2008, kdy propukla finanční krize, vzrostl státní dluh Velké Británie v poměru k HDP zhruba na dvojnásobek. Totéž platí i v případě České republiky, jejíž dluh tak nicméně dosáhl „jen“ 46 % HDP – oproti 88 procentům HDP, které tíží Velkou Británii.

V situaci, kdy je třeba každoročně omezovat veřejné výdaje a zároveň přitom roste počet lidí závislých na pomoci od státu, začala britská vláda hledat způsoby, jak posílit poslední zbývající proměnnou v této rovnici – efektivitu. Vychází přitom ze dvou předpokladů. Za prvé, schopnost státní správy systém reformovat shora je omezená, neboť smysluplné inovace se rodí v terénu. Přicházejí s nimi lidé, kteří jsou v každodenním kontaktu s řešenými problémy, tedy samotní poskytovatelé sociálních služeb a jejich klienti. Za druhé, hledání úsporných inovací vyžaduje, aby lidé, organizace a samosprávné instituce v terénu přímo pocítili finanční odpovědnost za výstupy své práce. Při běžném způsobu financování sociálních služeb prostřednictvím dotací nebo rozpočtování skrze příspěvkové organizace totiž leží odpovědnost za poskytování služeb na poskytovatelích sociálních služeb, ale finanční odpovědnost nese stát, respektive daňový poplatník.

V řadě odvětví se tedy státní politika vydala cestou zvyšování konkurence: zavedla například systém osobních voucherů, které dovolují uživatelům sociálních služeb vybírat si mezi různými poskytovateli podle poměru mezi cenou a kvalitou nabízených služeb. U služeb zajišťovaných ve prospěch společnosti jako celku (například v oblasti vězeňství) se však s principem racionálně „nakupujících“ klientů pochopitelně pracovat nedá. V takových oblastech probíhá v Británii již tři desetiletí postupné nahrazování dotační politiky systémem veřejných tendrů, který napomáhá státním orgánům a samosprávám zohledňovat doložené výsledky jednotlivých poskytovatelů. Postupně se zároveň prosazuje princip tzv. „payment by results“, kdy stát coby zákazník platí jen za takové intervence, které dosáhnou předen definovaných výstupů. Dosavadní výsledky jsou nicméně smíšené a systém s sebou nese celou řadu rizik. Neziskové organizace si většinou nemohou dovolit nést finanční riziko spojené s neúspěchem pilotních programů, a pokud se spojí s velkými soukromými společnosti (tzv. „prime contractors“), dostávají se opět do silně závislé pozice, tentokrát na soukromých aktérech místo na státu. Tlak na měřitelné výstupy zároveň může vést k tomu, že se poskytovatelé soustředí jen na klienty a problémy, u nichž je největší šance dosáhnout měřitelného zlepšení.

Alternativou ke kompletnímu přenechání sociálních služeb velkým soukromým firmám je systém tzv. „social impact bonds“. Jeho ambicí je zajistit větší prostor neziskovým organizacím pracujícím v terénu pro testování inovativních přístupů a zároveň zajistit u soukromých investorů dostatek finančních zdrojů ve chvíli, kdy se veřejné rozpočty snižují a je přitom zapotřebí i nadále zaopatřovat stejný nebo rostoucí počet potřebných.

Systém je vystavěný na propočtu úspor, které dané řešení přinese veřejnému rozpočtu. Přirozenou oblastí zájmu je proto prevence a raná péče. Významnou roli sehrála ve vývoji konceptu organizace Social Finance UK, a není náhodnou, že se ve svém pilotním programu zaměřuje na bývalé chovance věznice v Peterborough – zdaleka nejúspornější je snižovat počet lidí, kteří skončí ve vězení, protože jejich „pobyt“ je velice nákladný.

V důsledku přechodu od dotační politiky k systému veřejných zakázek v oblasti sociálních služeb se stát ve Velké Británii chová čím dál více jako běžný zákazník. Skrze koncept social impact bonds pak dále cíleněji pracuje s faktem, že jej jako zákazníka nejvíce tíží mandatorní výdaje – své nákupy proto strukturuje tak, aby mu mandatorní náklady pomáhaly snižovat.

Koncept social impact bonds otevírá zajímavý prostor pro sociální podnikatele. Podnikatelskou příležitost definuje poskytovatel sociálních služeb společně se zástupci státní správy nebo místní samosprávy a obě strany pak společně hledají investory. V rámci daného programu jsou stanoveny indikátory úspěchu (například míra recidivy) a limitní procento zlepšení výstupů – ve výše zmiňovaném programu jsou „výnosy z úspor“ soukromým investorům vypláceny v okamžiku, kdy dosáhnou snížení recidivy ve výši 7,5 procenta nebo více. Místo, aby stát poptával odvedení určité práce, například pracovní umístění 10 000 dlouhodobě nezaměstnaných, nabízí přenechání části propočtených úspor konsorciím neziskových organizací a investorů, kteří dokáží předejít ztrátám zaměstnání svých klientů.

Zda se social impact bonds stanou vyhledávaným nástrojem pro reformu sociálních služeb ukáže čas. Oba klíčové momenty systému mohou být nicméně inspirací i pro Českou republiku již dnes: jak snaha o maximální využití preventivních přístupů, tak zapojení soukromého kapitálu do financování inovací v poskytování sociálních služeb.

Autor: Štěpán Zelinger


Patička - Kontakt

Ministerstvo práce a sociálních věcí
Oddělení sociálního podnikání
Karlovo náměstí 1359/1, Praha 2
Projekt Rozvoj ekosystému sociálního podnikání
Tel.: 770 116 520
Kontaktní osoba:
Gabriela Kurková
Email: gabriela.kurkova@mpsv.cz 

eumpsv

Copyright 2024 © Ministerstvo práce a sociálních věcí, Rozvoj ekosystému sociálního podnikání (RESP), registrační číslo - CZ.03.02.02/00/22_004/0001397.