Malý zázrak nebo denní rutina? Aneb na duševní onemocnění pochopením a prací

Když se řekne FOKUS, lidé pohybující se v neziskovém sektoru vědí, o čem je řeč: Síť organizací se slovem FOKUS na začátku názvu je primem v péči o duševní zdraví, usiluje především o kvalitu služeb pro duševně nemocné a další rozšíření těchto služeb. Každý z FOKUSů je poměrně velkou organizací, co se týče nejen územního dosahu, ale i např. počtem zaměstnanců. Každý je soběstačnou jednotkou a má tak samozřejmě i svá specifika. 

V tomto příspěvku nahlédneme pod čepici jednoho z členů celorepublikové sítě FOKUS – Sdružení pro péči o duševně nemocné, a to do spolku FOKUS Vysočina, který svůj komplex podpory duševního zdraví rozšířil o zaměstnávání cílové skupiny na otevřeném trhu práce.
FOKUS Vysočina má několik středisek, nacházejících se z větší části na Vysočině, ale svou působností zasahuje i do Pardubického kraje (středisko v Hlinsku). Tento FOKUS zaměstnávání své cílové skupiny postupně rozšířil i na jiná zdravotní znevýhodnění, nicméně - jak konstatovala Eva Teclová, vedoucí střediska v Havlíčkově Brodě – duševně nemocní stále převládají.
Při návštěvě střediska v Havlíčkově Brodě člověk brzy pochopí, že tým FOKUSu je složen z příznivců recovery konceptu. Podpora cílové skupině ve FOKUSu je pojata důsledně, jako komplex služeb, které klientovi nabízí cestu k soběstačnosti, a to právě s ohledem na toto motto.

Struktura střediska je trochu komplikovanější, sestávající ze sociálních služeb a několika provozoven, které vykazují znaky integračního sociálního podniku. Ze sociálních služeb je to jednak sociální rehabilitace (pomoc udržet, obnovit nebo získat schopnosti a dovednosti, které jsou důležité pro zapojení do běžného života), pro ty, kteří pro nácvik dovedností potřebných k samostatnému životu potřebují každodenní podporu, je nově k dispozici také chráněné bydlení. Pomoc při udržení, obnovení nebo získání základních pracovních návyků a dovedností je poskytována v rámci činností v sociálně terapeutických dílnách. Postupně jsou osoby z cílových skupin podporovány ke vstupu do zaměstnání – jednak se uplatňují v provozovnách FOKUSu, který si za tímto účelem založil podnikatelský subjekt. Nebo vstupují na otevřený trh práce. FOKUS Vysočina zaměstnavatelům nabízí možnost využít jeho Tým podpory v zaměstnávání, který ke zřízení pracovních míst pro cílovou skupinu poskytuje podporu na dobu až dvou let.

Jedna z provozoven FOKUSu je Občerstvení Pod Lipami (zkráceně „bufet“), které se nachází v reálu psychiatrické nemocnice a které vzniklo především díky spolupráci s touto nemocnicí, za kterou je vedení FOKUSu velmi vděčné. Zaměstnanci tohoto občerstvení jsou z řad cílové skupiny FOKUSu. Služba probíhá dvojí formou: pacienti a personál nemocnice se chodí do bufetu občerstvit osobně a nemobilním pacientům jsou dodávány balíčky.

Vedoucí střediska mi vysvětlila celý koncept fungování organizace, nicméně pro lepší autentičnost mi nabídla možnost položit pár otázek přímo jedné zaměstnankyni z cílové skupiny. Tato paní (na své přání zůstane v anonymitě) trpí vážným duševním onemocněním, přes 10 let nepracovala. Před více než půl rokem ale vylétla z hnízda a od té doby pracuje na zkrácený pracovní úvazek v bufetu. Svůj příběh otevírá v odpovědích na následující otázky:

Dříve jste měla nějaké zaměstnání?
Ne, nebyla jsem dřív tolik aktivní. Myslím, že jsem neměla potřebu pracovat, byla jsem v sociálně pracovní dílně FOKUSu.

A proč jste to změnila?
V dílně bylo všechno v pohodě, rozuměli jsme si i s ostatními, byla sranda. Ale ta činnost mi připadala taková nudná. Teď jsem víc soběstačná. Především bych zdůraznila, že ta práce mi opravdu sedí.

A jaká je spolupráce v pracovním týmu?
Tým je bezva, je sranda. Má nemoc má vedlejší účinky. Když mi je špatně, tak je o mne vždy postaráno. Stalo se mi to třeba minulý týden venku. Paní vedoucí za mnou přišla se zeptat, jak mi je a nechala mě pak venku v klidu, než se mi udělalo dobře. A byl zajištěn záskok.
Když mi není dobře, přeruším práci, paní prodavačka mě nechá v klidu odpočinout. Když je potřeba, tak si o všem popovídáme. Co chci, tak řeknu, a to mi pomáhá.

Zlepšil se Váš zdravotní stav?
Stres vyvolává vedlejší účinky mých léků. Péči o bufet si v rámci možností můžu dělat podle svého, v klidu. Nejsem tak pod nátlakem. Díky práci v bufetu jsem víc v pohybu, to mi pomáhá. Cítím, že jsem celkově i víc radostnější.

Chtěla byste nějakou změnu?
No teď mi vadí, že jak jsou ty vedra, tak je v bufetu šíleně, není tam okno, ventilace (smích)...
Ne, vážně… jsem spokojená, nic bych neměnila. Doufám, že se časem dostanu i k jinčí práci, kde budu víc komunikovat s lidmi. Ale ještě s paní terapeutkou trénujeme některé dovednosti. Tak snad to půjde (usmívá se).

Vedoucí provozu vývoj této zaměstnankyně komentuje s pýchou: „Když přišla, byla bez režimu a měla deficity v dovednostech. A netrvalo ani rok a jak se posunula! Je důkazem toho, že je možné budovat život tak, jak to sami chceme.“ „Je to výjimka?“, zeptala jsem se jí. Odpověděla: „Samozřejmě to není u každého tak jednoduché, nicméně klíčové je věřit a věnovat tomu co nejvíc času, pak to většinou jde.“

Fungování FOKUSu v Havlíčkově Brodě, do kterého jsem měla na pár hodin možnost nahlédnout, potvrzuje, že spojení přesvědčení o tom, že psychická onemocnění jsou léčitelná, a komplexní a správně zacílené podpory přináší zasloužené ovoce a má pozitivní sociální dopad.

Děkuji za inspirativní rozhovor a přeji všem, kterým byla připsána nějaká diagnóza, aby našli podobné odhodlání. Za FOKUS a další organizace, které vykonávají svou práci s odhodláním a ohledem na cílovou skupinu, doufám, že takové příběhy se stanou běžnou praxí!

Tvorba článku je financována z projektu MPSV Podpora sociálního podnikání v ČR, registrační číslo: CZ.1.04/3.1.00/04.00011.

Autorka: Eva Dorňáková