„Mé koberce vstaly z mrtvých,“ psal zákazník firmě Pucle
Firmou PUCLE služby, s r.o., prošlo od roku 2008 téměř dvacet zaměstnanců, z nichž mnozí poprvé zažili, co to je, dostat za svou práci odpovídající peníze. Libor Loder, jednatel firmy, není v podnikání zelenáč. Spíše naopak. Po 15 letech úspěšného podnikání se vrhl do sociální firmy s myšlenkou pomáhat. Dnes sám říká, že pomáhání a zisk musí jít ruku v ruce.
Mluvil jste o zisku. Co je pro Vás slušná zakázka?
Ta, která je pravidelná. Když se práce opakuje, jsou moji zaměstnanci šikovnější v porovnání s ostatními na trhu, protože se zaběhnou, ale dbají přitom na detaily.
Začínali jste v Brně, dnes obstaráváte region kolem Svitav a Ústí nad Orlicí. Odkud přicházejí Vaše nové pracovní posily?
Od začátku spolupracujeme s neziskovými organizacemi a občanskými sdruženími. Přestože je to komerčně náročné, chceme doporučení na lidi, kteří se opravdu nemohou na trhu práce uplatnit. A dnes se nám to začíná vyplácet. Sdružení Práh z Brna pečuje o lidi s duševním onemocněním, s těmi pracujeme dodnes, máme zkušenosti s lidmi, co prošli drogovou závislostí. Ale úplně nejlepší je naše současná vazba s Domovem Na rozcestí ze Svitav. Starají o lidi s lehkým mentálním postižením - i když jejich klientela je daleko širší - a navíc si u nás objednávají čištění. Tým Domova pod vedením paní ředitelky Filipové funguje skvěle a na hochy z chráněného bydlení se mohu spolehnout. Myslím, že i díky její práci Svitavy ožívají.
Liší se Váš přístup k zaměstnancům podle jejich hendikepu?
Člověk se musí chovat stejně. Chceš pracovat, vytvoříme ti podmínky, ale když nechceš, tak tě nemůžu motivovat. V Brně jsme měli projekt Vyzkoušejte si práci pro lidi, kteří prostě nemají pracovní návyky a dělají spíš brigádně.
Co Vás přivedlo k sociálnímu podnikání?
Roli hrály pracovní a osobní důvody. Podstatné je, že jsem začal mít potřebu zachraňovat lidi a to se nedělá, lidem pomáhat proti jejich vůli (smích). Dneska se snažím být ve zlatém středu, účinně pomoci a ekonomicky fungovat. Žádám výkon v rámci možností, které moji lidé mají. Moje manželka vystudovala speciální pedagogiku, takže mě trochu hlídá, aby na ně nebyl moc přísný. Ale být na zaměstnance hodný se vyplatí, oni pak líp dělají (smích).
A proč zrovna uklízení a čistění?
V jednom občanském sdružení, kde jsme pracoval, jsme podpořili klienty, aby se rozvíjeli. Viděl jsem, že mají nevyužitý potenciál. Tak jsme začali mýt automobily a klientům i lidem se to líbilo. Ono to možná bylo i tím, že to bylo zadarmo (smích). Takže čištění čalounění a další věci přišly ruku v ruce. Byl to prostě druh práce, u které nám bylo jasné, že za ni klienti mohou dostat zaplaceno.
A dostali?
Vím o pár lidech, které práce vedla ke zvýšení samostatnosti a kvality života. Když máte lehké mentální postižení, jste vlastně na pomyslné hraně běžné společnosti a máte to s uplatněním a normálním fungováním opravdu těžké.
Předpokládám, že jako zkušený podnikatel jste měl díky zkušenostem rozjezd firmy snazší...
Vůbec ne, když se ohlédnu, mám pocit, že jsme udělali spoustu hrubých chyb. Dneska bych mohl přednášet začínajícím sociálním podnikatelům, čeho se vyvarovat.
Nemám osobní zkušenost s podnikáním, co si mám představit pod pojmem hrubá chyba?
Jedna z věcí byla, že jsem se příliš spolehnul na sociální aspekt, na pomáhající organizace, které propagují sociální podnikání. My o vás napíšeme, seženeme vám zakázky, slyšel jsem a přestal jsem uvažovat obchodně. Zapomněl jsem na marketing, optimalizaci ve vyhledávačích, oslovování firem...
Když jsem zadala na Googlu jméno pucle, objevily se stránky prodávající puzzle...
On ten název má kromě „pucování“ i význam spojování stejně jako se spojují dílky skládanky. Původně bylo jméno firmy spíš takový společný hec, PucLe, pucovat lépe, a další asociace, někde nám říkají puclíci...ale máte pravdu, dneska už nás třeba někdo vyhledá, protože slyšel jméno a nehledá jen heslo „čištění koberců Svitavy“. Pořád máme co zlepšovat.
Jaké využíváte nástroje ke spolufinancování sociální firmy?
Čerpáme výhradně dotaci z Úřadu práce. Krátkodobé dotační tituly jsou pro naše fungování ne úplně vhodné, protože potřebujeme naopak podporu pro dlouhodobé zaměstnávání. Jako první v regionu jsme oslovili a začali spolupracovat s UP ve Svitavách – nabídli jsme kapacitu do programu Pracovní rehabilitace (souvislá činnost zaměřená na získání a udržení vhodného zaměstnání osoby se zdravotním postižením, pozn. aut.), takže my budeme zaměstnávat lidi, kteří budou odměňováni z úřadu. Ale projekt je zatím v plenkách a my se budme muset asi probojovat
horami papírů.
Z které strany přicházejí nejčastěji zakázky?
V Brně to bylo přes známé, kteří nás chtěli podpořit. Pak velmi fungují letáky a taky osobní reference. Zákazníci jsou různí, od penzionů, restaurací, přes třeba advokátní nebo cestovní kanceláře k lidem, kteří mají občanská sdružení. Např. místopředseda jednoho z nich si nechal čistit auto, které měl pozvracené od klientů léčících se z drogové závislosti a pak nám poslal poetický mail.
To mě zajímá, kde sebral sílu k poezii po takové události...
Napsal: „Automobil po vyčištění vypadal, jako když sjel z výrobní linky...Mé koberce, které místy maskovaly svůj původní vzor pod letitými nánosy špíny a mastnoty, vstaly z mrtvých.“
Říkal jste, že fungují letáky. Bez mučení se přiznám, že já osobně je rovnou všechny ze schránky vyhazuju bez čtení.
Myslím, že lidi začínají nejvíc reagovat na audiovizuální reklamu, televize funguje dlouhodobě, ale je to drahé. My máme teď třeba k dispozici o nás natočený medailonek a na správně zvolených stránkách bude myslím fungovat výborně. Naprosto chápu, že lidi se chtějí taky trochu bavit. A co se týče firem, máme pro ně v době krize a spoření taky lákadlo. Poskytujeme náhradní plnění, takže si podniky mohou snížit povinné odvody státu tím, že si objednají naše služby. Ale tenhle region se chová jinak než město.
V jakém smyslu?
Ve městě je běžné měnit dodavatele jak ponožky, tady jsou zákazníci věrnější a my se budeme muset prosadit proti firmám, které v místě fungují dlouhé roky. Ale snad díky předvánočním úklidům se k nám dostanou i ti, které ostatní kvůli přílišné vytíženosti odmítají.
Autor: Kateřina Kokešová
