Lidskost jako priorita
Letošní udělené Oskary, nejprestižnější filmové ocenění, mnohé diváky překvapilo. Zejména dokumentárnost vítězného filmu 12 let v řetězech. V tomto filmu, ale i v dalších oceněných za hlavní role, spatřuji lidskost jako prioritu. Lidskost v té humánní podobě, respektu vůči odlišnosti a s tím spojené bourání předsudků. Lidskou důstojnost jako krédo, které nespočívá v dokonalosti, neomylnosti a zasazenosti do určených šablon. Lidskost jako divokou touhu po rozmanitém a naplněném životě, která není limitována inteligencí, schopnostmi a vůlí. Prostou touhu po štěstí. My, kteří jsme štěstím obdarováni již tak, že jsme zdraví, spoluvytváříme životy našich bližních, pro které je jejich štěstí do jisté míry vázáno na naše postoje ve společnosti, kterou jsme vykonstruovali a nyní jsou normy již dané. V listině lidských práv a svobod je jeden článek hovořící o právu na štěstí. Pro některé jedince může být vrchol štěstí to, že je prostě akceptován, že jeho existence má smysl. Snad i toto se může realizovat v sociálních firmách, které vedle nutné tržní udržitelnosti uznávají přínos handicapovaných lidí a dokáží jim zajistit pevnou pozici ve společnosti, byť malé. A nejedná se pouze o lidi zdravotně postižené, ale díky našim postojům je handicap již určitý věk, barva pleti a příslušnost k jinému etniku, i když se tím člověk nijak nevymyká uznávaným normám.
Sociální firmy již u nás nejsou takovou novinkou, stává se, že ti první průkopníci postupně své sítě rozšiřují a zaměstnávat handicapované je pro ně samozřejmostí. Často se již druží k tomuto záměru ekologické hledisko, čímž se pozitivní celospolečenský dopad násobí.
V ČR je přes stopadesát sociálních podniků, které se zabývají výrobou i službami, najdeme je v každém rezortu, neboť je vždy možné vytvořit pracovní pozici vhodnou pro jakéhokoliv zaměstnance. Vycházeje ze znalosti problematiky daného regionu jsou schopni reagovat na jeho potřeby, i na cílovou skupinu potencionálních zaměstnanců. Jedná se vždy o zaměstnávání znevýhodněných občanů na trhu práce – integrační sociální podniky, chráněné dílny pro zdravotně postižené, podniky poskytující obecně prospěšné služby. Většina sociálních podniků vznikla v prvním desetiletí 21.století, některé navazují na tradiční družstva, u nás známá v minulosti. V současné době je nejvíce sociálních podniků ve středočeském a severočeském kraji, jih a jihozápad poněkud pokulhává.
Existující systém podpor má za cíl rozšiřovat již existující síť sociálních podniků. Největším poskytovatelem finančních prostředků je MPSV, ovšem na základě předloženého projektu. Zatím však úspěšnost projektů není příliš velká.
Většina registrovaných sociálních podniků zaměstnává zdravotně postižené občany, často v kombinaci s lidmi jinak znevýhodněnými. Některé firmy se zabývají specifickou skupinou, např. etnickými menšinami. Mezi zdravotně postiženými tvoří mentálně postižení skupinu se zvláštními nároky na danou pracovní pozici. Po delší době zaškolení a vytvoření pracovních návyků, pro některé se jedná o první pracovní místo, je stále nutná přítomnost „asistenta“. Někteří mají pomalejší pracovní tempo a pracovní doba se musí přizpůsobit jejich možnostem, například nemohou vykonávat noční směny. Je však daný systém podpor, které částečně vynahrazují zaměstnavateli jeho péči o takové zaměstnance. Nemusí se vždy jednat o chráněné dílny, či tréninková pracoviště, kde mentálně postižení pracují. Mohou to být i běžné podniky, které na finanční podpory dosáhnou také.
Doba, kdy byli tito lidé odsunuti do domů uprostřed lesa s notnou dávkou medikamentů jsou pryč a naše společnost se s nimi učí žít. Pokud přivykneme jejich odlišnosti, zjistíme, že jsou povahami velmi podobní zdravým jedincům, tj. někteří se snaží, jsou pracovití a rádi se učí, druzí jsou naopak línější. A jak řekl jeden sociální podnikatel: nesmíme je zase přepečovávat. A je pravda, že tím bychom je opět udržovali v tom méněcenném postavení.
A tak letošní filmová ocenění mluví nejen ve prospěch „barevných“, ale i „nemocných“, mluví o lidské důstojnosti, na kterou má právo každý.
Autor: Silvie Tombová
