Naše kavárna vaše tělo i ducha vzpruží
„Naše kavárna“ v areálu Thomayerovy nemocnice má všechny atributy každé jiné, dobré kavárny. Je příjemně zařízena, ne náhodou ve stylu 30.let minulého století. Nemocnice vznikla původně v roce 1928 jako Masarykovy sociální domovy. Během rekonstrukce se v archivu ČTK našla fotografie místa z roku 1931 s popiskem “Jídelna starých žen“. Můžete se pod ní v kavárně posadit. Vstřícná obsluha vám uvaří opravdu dobré kafe a nad zákusky se sliny jen sbíhají.
Naše kavárna má však ještě jiný, mimořádný rozměr, který ukrývá právě slovo „naše“. Je místem, kde se potkávají v kulturním, civilním prostředí pacienti, jejich návštěvy a „nadechnout“ se do ní chodí i zaměstnanci nemocnice.
Celý projekt má řadu dalších kvalit, o kterých se postupně zmíním. Jako první bych uvedla skutečnost, že kavárna nevznikla jako náhlý nápad. Její historie sahá do doby před necelými dvaceti lety, kdy zakladatelka Naší kavárny, paní Karin Pospíšilová, prožila hluboké trauma. Tehdy zemřel její sedmidenní chlapeček díky špatně vedenému porodu. Na vlastní kůži v porodnici pocítila chybějící duševní podporu. Svoji zkušenost Karin neuzavřela do 13. komnaty, ale aniž si to sama uvědomovala, ovlivnil tento prožitek její další činnost.
Prvním viditelným projevem bylo v roce 2005 založení občanského sdružení Lékořice. Zakladatelky sdružení si daly za cíl podporovat pacienty Thomayerovy nemocnice prostřednictvím dobrovolníků. Následně vzniklo Dobrovolnické centrum Lékořice v Thomayerově nemocnici. Během doby paní Pospíšilová pochopila, že takové centrum nemůže optimálně fungovat, bude-li z jejich zřetele vynechán personál nemocnice. Smysl se začal naplňovat. Lidé, kteří se v nemocnici pohybovali, rádi chodili do sídla Lékořice na chvilku spočinout. Jenže příchozí seděli v předsíni kanceláře , pili kávu z automatu a rušili k tomu ostatní při práci, což si uvědomovali. V tento moment se zrodil nápad kavárny - kulturního, stylového prostředí s možností vychutnání si dobré kávy z hezkých, porcelánových hrnků. V tu dobu do centra začaly jako dobrovolnice docházet také maminky dlouhodobě hospitalizovaných těžce nemocných dětí. Jejich osud byl v Lékořici citlivě vnímán. Snaha pomoci vyústila v jejich zapojení do projektu kavárny. Zrodila se myšlenka podporovaných pracovních míst právě pro příbuzné douhodobě nemocných pacientů.
Cesta nebyla jednoduchá. Nebyli zdaleka sami, kdo projevil zájem o prostory bývalého kadeřnictví na lukrativním místě v areálu nemocnice. Nakonec díky vstřícnému rozhodnutí ředitele nemocnice pana MUDr. Karla Filipa, Csc., MBA připadly místnosti Lékořici. Slavnostní otevření Naší kavárny se uskutečnilo v roce 2011 a od počátku je ekonomicky soběstačná. Veškeré finance na nutnou rekonstrukci ve výši 2.300.000 Kč získalo sdružení za pomoci maminek i dobrovolníků od drobných sponzorů.
Přestože tento způsob financování byl podstatně náročnější než ucházet se o peníze z evropských grantů, zaručoval volnost ve výběru zaměstnanců. Původně to vypadalo, že v kavárně budou pracovat pouze matky dlouhodobě hospitalizovaných dětí.
Dnes v kavárně pracuje kromě vedoucího personálu jen jedna matka spadající do výše uvedené skupiny, pak jedna maminka postižené holčičky navštěvující nedaleký denní stacionář, dvě mentálně postižené osoby a jedna paní trpící epilepsií. Během doby Lékořice totiž navázala spolupráci se sdružením Epistop, pomáhajícím lidem, kteří začali trpět epilepsií v dospělém věku. Vznikl dvouletý projekt, v rámci kterého bylo v kavárně zřízeno tréninkové pracovní místo na dobu tří měsíců. Po ukončení této doby sepíše pracovník Lékořice hodnotící zprávu. Epilepsie kromě jiných omezení způsobuje narušení sebeobrazu a tím výrazně handicapuje nemocné nejen v pracovním prostředí.
Duch, který Karin Pospíšilová do kavárny vnesla, se šíří dál vlastními cestami. Kromě běžné otevírací doby se v místě konají po dohodě nejrůznější večerní akce, autorská čtení. Lékaři Thomayerovy nemocnice dokonce pořádají benefiční koncerty na podporu sdružení Lékořice, kde hráli jako hudební skupina.
Etika vztahů zaměstnanců zdravotnických zařízení s pacienty patří v ČR stále k palčivým problémům. Mnozí si tuto skutečnost sice už alespoň připouštějí, ale zatím k výrazným změnám nedošlo. Každopádně se asi všichni shodneme, že klíčem k uchopení tématu je hluboké lidské porozumění. (Budiž Naše kavárna vzorem všem.) www.nasekavarna.com a www.lekorice.com
Autor: Vendula Kubín
