15leté výročí SENZA družstva

SENZA družstvo, chráněná dílna v Prostějově a jedno z prvních družstev sociálního typu u nás, má dlouholetou tradici. Motivem pro jeho založení v roce 2000 byl nedostatek pracovních příležitostí pro osoby se zdravotním postižením. Družstvo vzniklo z nestátní neziskové organizace Lipka, o. s., dodnes fungující, kterou s kolegy založila paní Mgr. Renata Čekalová. A právě paní Čekalové, předsedkyně představenstva Senza Družstva chráněné dílny, jsem se zeptala: 

SENZA družstvo, chráněná dílna vzniklo s cílem vytvářet dlouhodobé a trvalé pracovní příležitosti pro osoby se zdravotním znevýhodněním. Touto prioritou se řídí doposud. Přesto, že nový Zákon o obchodních korporacích přinesl dlouho očekávanou právní úpravu pro sociální družstva, současně pro ně stanovil značná omezení. Považujeme tuto právní úpravu za vhodnou při zakládání nových družstev směrovaných na provádění obecně prospěšných činností, ale přechod stávajícího družstva na sociální by představoval obrovské změny zasahující do samotné struktury a předmětu činnosti družstva např. v oblasti hospodaření, členství apod.

Provozujete 3 pracoviště, a to vývařovnu, jídelnu, dále prádelnu a mandlovnu a v neposlední řadě Univerzální dílnu, kde pracuje nejvíce zaměstnanců. V Univerzální dílně připravujete polotovary pro výrobu - dlouhodobě spolupracujete s firmou Lear Corporation Czech Republic, s r.o. Vyškov, také s firmou CZ EIKA s.r.o. Prostějov a dalšími. Mohla byste přiblížit tuto oboustranně výhodnou kooperaci? Případně uvažujete o jejím rozšíření?
Spolupráce s velkými firmami tvoří primární základ naší výroby na tzv. univerzální dílně, kde pracuje téměř ¾ všech zaměstnanců. Jedná se o jednoduché kompletační, montážní a kontrolní práce pro velké výrobce. Za uplynulé roky jsme si vybudovali mezi výrobními firmami určité jméno, především kvalitně odvedenou prací. Některé zakázky jsou dlouhodobé, jiné krátkodobé, nárazové či mají pouze jednorázový charakter. Není to vždy jednoduché, musíme myslet hodně dopředu, abychom měli dostatek práce. Systém je náročnější na přípravu, manažerskou či organizační práci, ale zatím se nám osvědčuje. Jsme držitelem certifikátu kvality ISO a tak naše komponenty jsou distribuovány i do zahraničí. Firmy nám poskytují práci a my firmám tzv. náhradní plnění. Domnívám se, že se jedná o velmi výhodnou spolupráci pro obě strany.

Zakládajícím členem SENZA družstva je občanské sdružení Lipka, stacionářem pro zdravotně a mentálně postiženou mládež. Jak se vyvíjí vaše spolupráce?
Spolupráce s LIPKOU je trošku jiná. Občanské sdružení LIPKA vybudovalo v roce 1999 chráněnou dílnu. Jako dlouholetí poskytovatelé sociálních služeb pro osoby se zdravotním postižením jsme k tomu měli řadu důvodů subjektivních, vedla nás k tomu i objektivní situace ve společnosti. Naši dětští klienti postupně dospívali. Někteří z nich měli zájem pracovat, ale na volném či chráněném trhu práce hledali uplatnění jen velmi obtížně. Proto LIPKA vytvořila vlastní chráněnou dílnu pro prvních asi dvanáct pracovníků. V té době byly sice chráněné dílny nedílnou součástí systému sociálních služeb, ale pro nás byli první zaměstnanci v řádném pracovně právním vztahu za mzdu, ne klienti. Mimo kuchyni, která vařila pouze pro náš denní stacionář a prádelnu, která prala v podstatě také jen pro denní stacionář, jsme získali první zakázku, kterou byla kompletace barevných pastelek do krabiček. Skvělá práce, kterou se lidé rychle naučili. Jenže rozjezd chráněné dílny přinesl i první obtíže. Zvýšením počtu zaměstnanců jsme se jako klasická „neziskovka“ dostali do obtíží s udržitelností. Současně jsem vnímala akutní potřebu jasně vymezit sociální služby od pracovní činnosti. Proto jsme po roce přistoupili k založení družstva – právního subjektu, který jsme chápali jako nejvhodnější pro účely provozování chráněné dílny. OS LIPKA je jeho zakládajícím členem, dalšími členy je 13 fyzických osob. SENZA družstvo zaměstnává téměř výhradně osoby se zdravotním postižením či znevýhodněním. V současnosti jich je 45.

V na konci loňského roku SENZA družstvo oslavilo patnácté narozeniny. Došlo i na bilancování?
Každá oslava narozenin je příležitostí k zastavení a zamyšlení. Byly situace či období, kdy jsme vážně zvažovali, zda neukončit činnost družstva. Ale připravit na čtyři desítky lidí o práci? Ne, to nejde. Vždy jsme našli způsob, jak překážku překonat a pokračovat dál. Řada věcí se nám podařila a je možné je považovat za úspěch, samozřejmě jsme udělali i chyby.
Mezi naše úspěchy se řadí především trvalé pracovní uplatnění a sociální začlenění lidí se zdravotním postižením, dříve často dlouhodobě nezaměstnaných. Podařilo se nám jasně vymezit sociální péči od pracovního zařazení. Měli jsme velmi šťastnou ruku v personálním obsazení družstva – spojení zaměstnání bývalých uživatelů sociální služby a lidí, u kterých došlo ke snížení pracovní schopnosti v průběhu aktivního věku (v podstatě přirozené využití příkladů dobré praxe, přenos pracovních návyků, neformální edukace). Od prvopočátku jsme vsadili na využití potřeb obyvatel dané lokality (viz služby vývařovny, prádelny, spolupráce s místními firmami).
Plně si uvědomuji i chyby, kterých jsme se dopustili. Například přecenění sociálních aspektů na úkor ekonomických. Provozovali jsme i nevýdělečné činnosti (z důvodu zajištění práce pro zaměstnance), zpočátku jsme neměli dostatečný finanční plán, podcenili cenové kalkulace, neměli dostatečně nastavené kontrolní mechanismy, podcenili marketing. V určitém období se naše výroba orientovala pouze na jednoho velkého zákazníka z oblasti automobilového průmyslu. Když došlo v této oblasti ke krizi, naše družstvo přišlo o práci pro desítky pracovníků. To byl jeden z momentů, kdy jsme byli nuceni zvažovat další existenci.

Mohla byste dát nějaké doporučení začínajícím sociálním podnikatelům?
Kdysi se mne někdo ptal, jestli mohu formulovat jakési „zlaté pravidlo udržení sociální firmy“. Má osobní erudice mne dovedla k následujícímu: „Každý zaměstnanec si svou výrobní činností i v sociální firmě musí vydělat na svou vlastní mzdu, pokud tomu tak není, jeho pracovní místo je dlouhodobě neudržitelné. Další náklady firmy (režijní, provozní, nevýrobní profese aj.) je možné hradit z různých alternativních či podpůrných zdrojů, které jsou pro nás velmi důležité, ale často nestabilní.“

Autorka textu: Martina Haverová

Autor fotografie: DENÍK/Pavel Moš

Tvorba článku je financována z projektu MPSV Podpora sociálního podnikání v ČR, registrační číslo: CZ.1.04/3.1.00/04.00011.