Pozitivní „kotrmelce“ v 1. Valašské diakonické po dobu krize
Po dobu krize každý něco nového zkoušel, aby přežil, aby si udržel práci a vydělal na chod podniku. V 1. Valašské diakonické se toho dělo ale mnohem více. Když řešíte problémy po dobu nouzového stavu pro jednu firmu, organizaci, říkáte si, že je toho až nad hlavu, ale ve Valašském Meziříčí tyto starosti měli hned třikrát. Díky akčnímu týmu vedeného ředitelkou Anetou Klimentovou si mnozí ani nestihli všimnout, že nějaká krize prochází jejich sociálními podniky.
Co se stalo během krize zásadního ve vašem sociálním podnikání. Víme, že máte 3 sociální podniky, jak se jich krize dotkla?
Krize byla zkouška ohněm asi pro všechny podniky. Ty sociální byly poznamenány o to více, že zaměstnáváme lidi s hendikepem, kteří mají mnohdy oslabenou imunitu, a proto byli v ohrožené skupině. V době krize jsem byla neskutečně pyšná na naše skvělé zaměstnance, kteří i přes krizi do práce chtěli chodit a pomáhat udržet společnost na nohou. Jeden z našich podniků PALOMINO rozvážel nepřetržitě obědy seniorům, značkové secondhandové obchody NA RAMÍNKU i přes to, že byly uzavřeny, začaly šít různé valašské výrobky v kolekci Modrá-Bílá a jako všechny šicí dílny vyráběly roušky. Kdo mohl, přinesl staré šicí stroje, šilo se všude a pořád i o víkendu. Stále jsme byli spolu, více se poznali a krize nás velmi spojila. Také zaměstnanci našeho naposledy založeného podniku PRALINKÁRNA nám pomáhali se šitím i přes to, že výrobna a obchod byly uzavřeny. Krize přinesla samozřejmě finanční ztráty, nicméně jsme zjistili, jaký potenciál mají naši zaměstnanci a jaký jsme skvělý tým krize, nekrize.
Jak změny vnímali zaměstnanci?
Zaměstnanci byli vděční za práci. Byli nadšení, že mají nějaký cíl a směr. Někteří se báli, ale ukázala se síla kolektivu, kde když se chce, všechno jde a navíc jsme pomáhali jeden druhému, s čím bylo třeba.
Jak jste si hledali odbyt, nové zákazníky?
Máme stálou klientelu, co se týká úklidů a dovozu obědů. S novými výrobky jsme vyšli na internet, především přes sociální sítě, ty nám hodně pomohly k hledání nových zákazníků.
Také se u Vás změnilo personální osazenstvo, muselo to být hodně těžké, měnit výrobní program, shánět nové zákazníky a měnit pracovní náplně personálu. Jak jste to zvládala jako ředitelka všech tří podniků?
Nic není těžké, pokud máte zaměstnance, na které se můžete spolehnout, a takové já kolem sebe mám. Bez nich bych to nikdy nezvládla, a především jim vděčím za to, že jsme tuto krizi ustáli. Za mě bylo nejnáročnější přestavět celkově koncept naší PRALINKÁRNY, byl to sotva dokončený projekt, který se zcela zastavil. Musela jsem rychle jednat, najít práci pro stávající zaměstnance, promyslet, co dál s vybavením a celkově, jak celou situaci vyřešit. Nakonec se vše povedlo a již nyní vidíme, že tato změna bude k dobrému. Máme novou vizi, nové cíle, nové pracovní posily a také se nám podařilo dokončit odpočinkovou komunitní předzahrádku před naší prodejnou, která nám láká již nyní nové zákazníky. Když se tak ohlédnu za těmi třemi měsíci, musím konstatovat, že jsme udělali všichni společně kus krásné práce a bude teď jen na nás, jak se toto všechno rozvine. Byly to rychlé kotrmelce, na které jsme opravdu připravení nebyli, ale zvládli jsme to a snad to tak i vydrží.
Dostalo se Vám podpory od nějakých spřízněných organizací, města, partnerů apod.?
Musím velmi poděkovat za celou naši společnost městu Valašské Meziříčí, které nám poskytlo zakázku na šití roušek, také místní stavební firmě, se kterou dlouhodobě spolupracujeme. Ukázala se neskutečná solidarita lidí ve městě, kteří nás podporovali svými komentáři a zprávami na sociálních sítích. Jsem moc vděčná, že nám naši partneři a zákazníci zůstali věrní a především, že věří našim výrobkům a službám.
Text: Petra Benešová
Fotografie: 1. Valašská diakonická
Článek byl vytvořen v rámci projektu Podpora sociálního podnikání v ČR, registrační číslo CZ.03.2.60/0.0/0.0/15_016/0006098
